Děti a jejich pouto k rodičům

Jejich duše je čistá a nezkalená. Na svět přicházejí nazí a bez očekávání. Je jenom na nás, jakou cestu jim připravíme a jak je povedeme v tomto,  ne vždy pohostinném království.

Naivně si myslíme, že nás nevnímají, že jsou to jen chomáčky, které musíme opatrně pokládat do postýlek. Jenže oni nás cítí a jsou napojeni již od počátku. Kopírují naše nálady, pláčou, když nám je smutno, smějí se, když jsme šťastní.. Jsou na nás na rodiče navázáni neviditelnou šňůrkou, kterou nesmíme přerušit ani zamotat. Pokud se to stane, je jejich život složitý a těžký. Chybí jim ten základní pevný kámen, který drží jejich existenci stabilní a pevnou.

Pokud máte pocit, že Vaše dítě není spokojené, že mu chybí jiskra, úsměv, nebo je uzavřené a nemluvné, může v sobě nést velkou tíhu břemene, kterou jsme na něj nevědomky naložili.

Zajímavý je příběh matky, která večer dlouho čeká na svého muže, který se zdržel s kamarádem v restauraci. Malý dvouletý synek spí v postýlce a ona v kuchyni čeká, plná negativních emocí. Když se manžel vrátí, vznikne velká hádka, která končí velkým stresem. Matka odchází do pokoje k dítěti, které pláče. Vezme jej do náručí a řekne: „Ty jsi to jediné štěstí, které mám!“  ……. A v tuto chvíli veškerý stres a emoce „naloží“  dítěti. Jí se zdánlivě uleví, ale prakticky jenom rozdělila svojí zlobu mezi sebe a dítě. Ono poté trpí potížemi, které se vážou k potížím matky. Ano velmi jednoduše řečeno, ale tyto předávané emoce mají takovou sílu a náboj, že se jim tato křehká a nevinná duše není schopna ubránit, a jako houba je nasaje do sebe. Postupem času těmito emocemi trpí i na fyzické úrovni. Mohou se projevovat noční můry, nespavost, bolesti hlavy, nesoustředěnost, hyperaktivita a další problémy, spojené se zdravím.

Pokud má Vaše dítě potíže s chováním, prožíváním nebo je přecitlivělé a nevíte si rady, zkuste mu věnovat jednoduchou zajímavou cestu odhalení uvězněných negativních emocí. Odhalení a vymazání těchto emocí má mnohdy za následek úplnou změnu chování nebo prožívání.

Víte, jak jsem již uvedl na začátku, děti jsou čisté duše, nezatížené životním balastem a jsou tedy mnohdy rychle reagující na změny, které se s nimi stanou. Nenechme je celý život prožívat situace, které jim jednou, kdysi dávno, znepříjemnily život a které dosud nebyly schopny zpracovat.

Pro příklad bych chtěl zmínit příběh, který jsem měl možnost zpracovat:

Přišli ke mě mladí rodiče s 8-letým synkem. Když mi týden před tím telefonovali, říkali, že je plačtivý, přecitlivělý málomluvný a jakoby mimo veškeré dění. Na vycházkách chodí pozadu, nekomunikuje a je velmi nerozhodný. Hned ve dveřích jsem si všiml napětí v jeho tváři. Ano, přišel do nového prostředí a nevěděl, co má očekávat. Zeptal jsem se ho jak se jmenuje a jak se mu daří. Odpověděl a hned na to se rozbrečel. Bylo vidět na první pohled, že je jiný. Promluvil jsem si s ním a zkusil jsem vyhodnotit, jestli za tímto chováním nestojí uvězněná negativní emoce z jeho života. Velmi rychle se mi to potvrdilo. Pak už nezbývalo, než emoci uvolnit a popřát jemu a rodičům šťastný návrat domů. Asi po týdnu mi telefonoval matka hocha a s nadšením mi sdělovala, jak se jejich syn změnil. Byl veselý, povídavý a problémy s rozhodováním také zmizely. Byl jsem nesmírně šťastný za rodiče i za chlapce!

Nezmiňuji se zde konkrétně o druhu emoce, ani o příběhu, který se k ní vázal, protože by to byl námět na malý román. Důležité je, že se něco velmi změnilo a já jsem mohl být u toho!

Pokud máte pocit, že Vám to připomíná Váš příběh, nebo byste chtěli zkusit pomoct vašim nejbližším, pusťme se společně do toho!.